Jedním ze základních poslání a úkolů státu a vlády je zajištění bezpečnosti obyvatel. K tomu má sloužit fungující komplexní bezpečnostní systém. Bohužel z vývoje kriminality vidíme, že český stát ani česká vláda tuto svoji funkci neplní, bezpečnostní systém nefunguje dobře a bezpečnost obyvatel v České republice na potřebné úrovni zajišťována není.
Co občany nejvíc ohrožuje a znepokojuje? Je to bezesporu primitivní násilná kriminalita zaměřená proti zdraví, životu a majetku včetně krádeží. Policejní prezidium Policie České republiky publikuje každoročně statistiku kriminality, ze které se dá odsledovat nejen četnost kriminality, ale hlavně její vývoj. A právě nejen absolutní stav, ale hlavně vývoj k horšímu je alarmující, protože počet případů násilné kriminality a krádeží vloupáním se nejen nesnižuje, ale dokonce roste.
Z počtu trestných činů na 1000 obyvatel vyplývá, že alespoň jeden člen průměrné 4-členné rodiny se jednou za necelých 8 let stane obětí kriminálního činu. Jinými slovy řečeno: než průměrné dítě dospěje do dospělosti, stane se ono nebo někdo z jeho nejbližších víc jak 2x obětí kriminálního činu!
Občané se kterými denně hovoříme, jsou tímto stavem a nefunkčností českého státu zděšeni a oprávněně se ptají co bude dál. Dočkáme se po vzoru některých zemí Evropské unie už brzo taky pouličních přestřelek gangů nebo hořících aut a předměstí?
Občané se ptají: co se stalo, když ještě před 25 lety byl takový rozsah kriminality naprosto nepředstavitelný? Žádné zemětřesení ani tsunami za našimi humny nebylo. Tak proč český stát neplní svoji funkci? Co dělají všichni ti odpovědní, za co berou peníze? Kde je systémový přístup a hlavně kde jsou výsledky? Nevědí-nechtějí-nemohou nebo dokonce nesmějí?
Dnes se za boj proti kriminalitě začalo s velkou reklamou vydávat tažení proti prodejním akcím a „šmejdům“. K tomu lze iniciátorům vzkázat jedno: kdybyste s tím přišli před 20 lety, byli byste odvážní a slavní. Teď – až boom prodejních akcí pominul a všichni mají úspěšně nakoupeno – přicházíte s křížkem po funuse.
Systémový boj proti kriminalitě není ani rozdávání brožurek a neustále dokola poučování o tom, že občané – zejména senioři – nemají pouštět do domu lidi, které neznají nebo si mají zamykat. Kdo je tak hloupý, že to ani ještě dnes nerespektuje, tomu prostě není pomoci a místo přijetí trestního oznámení a zdržování Policie od důležitější činnosti je na místě uvažovat jak ho zbavit svéprávnosti.
Systémový přístup je od zjištění příčiny přes analýzu a řešení. Jiný přístup je nekompetentní, neúčinný a znamená, že pravidla hry neurčuje stát prostřednictvím svých výkonných složek, ale organizovaný zločin. A to je špatně.
Co je potřeba udělat: především zanalyzovat co se vlastně od převratu 1989 stalo. To se přece nedá odbýt primitivní frází, že je to „daň za demokracii“ – jak kdysi prohlásil jeden takyministr všeho možného i vnitra, natěrač tanku. Žádná daň za demokracii to totiž není. Je to pouze a jen daň za neschopnost a je v tom jistě i kus spoluviny nás všech, že jsme v tom popřevratovém rauši už tehdy dávno důrazně nevyžadovali, aby stát plnil svoji funkci a zajišťoval bezpečnost občanů.
Máme nepočítaně vysokých škol zabývajících se společenskovědními disciplínami, profesorů, docentů i studentů. Podívejte se na jejich stránky a uvidíte, jak rádi zkoumají poměry v cizích zemích. Nesetkal jsem se s tím, že by někoho z nich napadlo taky něco vyzkoumat pro české občany, za jejichž peníze fungují.
Komu vyhovuje neudržitelná kriminalita a kde vzniká? Je to nějaký nový fenomén, nejde dokonce o odněkud řízený proces? Kdo sabotuje snahy o řešení? Co na to říkají bezpečnostní služby? Vědí o tom, zabývají se tím nebo dokonce už dospěly k tak strašným zjištěním, že raději mlčí?
Dále a především je konečně potřeba přestat Policii paralyzovat a vrátit jí úctu, vážnost a akceschopnost.
Výkonní policisté nesmějí mít strach účinně zasáhnout jen proto, že by jejich sekundové rozhodování v kritických situacích bylo následně podrobováno úřednickému zkoumání od zeleného stolu a mohli by se kvůli své aktivitě dostat do rizika dodatečné šikany i horších následků. Komu slouží a proč funguje toto byrokratické pronásledování policistů-hrdinů, kteří denně riskují svoje životy? Komu slouží teatrální soudní procesy s policisty, kteří aktivně plnili svoje poslání? Komu slouží mediální dehonestace policejních aktivit?
Je potřeba zanalyzovat kdo stál u vzniku pokřivené české právní reality, kdy zločinec má víc práv než oběť a hlavně co nejrychleji zjednat nápravu. Jak je možné, že zločinci, z nichž někteří jsou i evidentně nemajetní, mají k ruce advokáty, kteří jim kvalifikovaně radí jak a co mají vypovídat, aby se vyhnuli trestu? Kdo takové akce platí a organizuje?
Policie se nesmí zabývat nesmysly jako je poslouchat pod okny co se zpívá na soukromé oslavě, co kdo říká, kontrolovat nášivky na oblečení, zabavovat řetězy nebo teď dokonce už i knihy, posílat na právem rozhořčené občany kukláče, psy a vodní děla! To už tady přece jednou bylo a výsledek vidíme.
Ano, je stará pravda, že kdo má strach, ten se lépe ovládá. Je ale i další stará pravda. Zoufalí lidé – a lidé, kteří se stanou obětí trestného činu, bezesporu zoufalí jsou – dělají zoufalé věci. A tak se ptejme: je opravdu situace tak vážná, že vedení této společnosti začalo používat strach a zoufalství za jednu z metod ovládání vlastních občanů? To by pak bylo velice, ale opravdu velice znepokojivé a určitě by to dříve nebo později skončilo špatně.
Takže stále netrpělivěji a důrazněji čekáme a požadujeme odpověď na otázku v nadpisu: Proč Česká republika nezajištuje bezpečnost občanů a proč je situace stále horší a hlavně činy.
Protože podle výše zmíněné statistiky Policejního prezidia Policie České republiky (viz tabulka) se v České republice každý den stane v průměru 900 trestných činů.
Tak si uvědomte, že ty trestné činy ohrožují nejen „běžné“ občany, ale i vaše blízké, vaše děti. A všem ochranku zařídit nemůžete. Tak rychle něco dělejte, pánové odpovědní, jste tam od toho!
Milan Hemzal
