Jaro roku 2020 bylo jiné, než jak jara bývají. Zasáhl nás, ale téměř celý svět koronavirus. Nevěděli jsme, neznali jsme, báli jsme se, a hlavně nechtěli onemocnět, Protože jsme, míním tím náš spolek diabetiků, přece jenom ve vyšším věku, byli jsme označeni jako ohrožená skupina, pečovali o nás, mělo to své výhody i nevýhody. Ale když už to trvalo dlouho a my stále poslušně seděli doma, začalo se nám stýskat po kamarádech. Jsme poměrně velký spolek, který pořádá spoustu aktivit – plavání, turistické vycházky a výlety, zdravé vaření, besedy a společná posezení atd.
Tak jakmile probleskla zpráva o uvolňování opatření a možnost shromažďování v menších skupinách, našli jsme si místo, kde je krásná velká louka olemovaná lesy, místo, kde je klid a pohoda. Ano bylo to rekreační zařízení Nová louka v přírodním parku Písecké hory Ideální místo pro takovou skupinu jako jsme byli my. Skupina 32 lidí si mohla užít sebe navzájem, vypovídat se, hrát různé hry i ty na které se pamatujeme z dětství, zpívat, tančit, ale plnit i to, co rekondice přikazuje, cvičit nejen tělo ale i paměť. Míče, míčky, gumy, pálky to vše bylo nápomocno. A paní kuchařky se o nás staraly jako o vlastní. Strava domácí splňující požadavky diabetika, nám velice chutnala. A protože všude okolo rostly houby, tak jsme je nosili kuchařkám do polévek či pod maso.
A když nám jedno odpoledne pršelo, tak jsme všichni spali a spali jak v Karafiátových Broučcích. I to jsme potřebovali dohnat. Jen ten rybník a koupání v něm jsme nestihli.
Cestou tam jsme zastavili na rozhledně Semenec, došli k soutoku Lužnice s Vltavou a k přístavišti lodí v Týně nad Vltavou. Cestou zpět na krásném a asi hojně navštěvovaném hřbitově v Albrechticích a tečkou byla návštěva pivovaru v Dražíči.
Pan řidič nás dovezl dle možnosti co nejblíže k našim domovům a my se mohli po čtyřdenní rekondici vrátit tam, odkud jsme vyjeli.
Slova díků patří nejen vedoucí zařízení paní Anděle Řeřichové, kuchařkám ale i celému vedení spolku diabetiků za dobrou organizaci celého pobytu.
Ještě nás čeká jedna rekondice, tak už se těšíme. Tentokrát by to měla být Šumava a té není nikdy dost. Letos jsme prostě věrní Jižním Čechám.
Anna Slunečková
