Již dvaaosmdesát let uplynulo od brutálního činu gestapa, kterým bezesporu bylo vypálení osady Ležáky a likvidace všech 37 dospělých obyvatel na popravišti v Pardubičkách a jedenácti ze třinácti dětí výfukovými plyny v koncentračním táboře Chelmno na území dnešního severního Polska. Válku přežily dvě dívky Škulíkovy. Dnes žije pouze starší z nich, paní Doležalová. Ta se i této vzpomínkové akce pravidelně zúčastňuje na místě poprav a deportace obyvatel Ležáků.
Šlo tehdy o tvrdý trest za pomoc obyvatel osady československým parašutistům, kteří se podíleli na přípravě atentátu proti zastupujícímu říšskému protektorovi R. Heydrichovi, generálovi policie a autorovi tzv. konečného řešení židovské otázky, který měl ovšem své vlastní řešení i pro občany protektorátu. To ukázal v září 1941 poté, co nastoupil do funkce a ihned Praze vyhlásil první stanné právo.
V našem kraji působila od počátku roku 1942 paradesantní skupina s krycím názvem Silver A ve složení velitel npor. A. Bartoš, rtm. J. Valčík a radista vysílačky Libuše J. Potůček. Jejich úkolem bylo navázat již dlouho neexistující rádiové spojení domácího odboje s exilovou vládou v Londýně a její vojenskou a zpravodajskou součástí, měli kontaktovat organizaci bývalých příslušníků čs. ozbrojených sil Obrana národa, doc. Krajinu a skupinu Tři králové prostřednictvím J. Morávka. Ten byl ve spojení s důstojníkem Abwehru a nejcennějším agentem Moravcova druhého oddělení P. Thummelem s krycím jménem A-54. Podíleli se také na přípravě atentátu. Proto odešel člen výsadku J. Valčík již v březnu do Prahy, aby nakonec zahynul 18.6. v kryptě kostela v Rosslově ulici. Radista Potůček dokázal ve spolupráci s odbojem v Pardubicích opravit poničenou vysílačku a navázat spojení s Londýnem. Vysílal nejprve z lomu Hluboká nedaleko Ležáků, později z Lázní Bohdaneč, z mlýna v Ležákách a nakonec z Bohdašína u Červeného Kostelce. Byl několikrát prozrazen, nějaký čas úspěšně unikal, nakonec byl 2.7. v Trnové u Pardubic zaskočen a zastřelen českým četníkem. Alfréd Bartoš, již povýšený na kapitána, byl rovněž prozrazen a po přestřelce s gestapem se v bezvýchodné situaci střelil do hlavy. Na následky druhý den 22.6. v pardubické nemocnici umírá. Gestapo se zmocnilo jeho zápisníku, a tak se jim podařilo část lidí, zapojených do odboje nebo do spolupráce se Silver A, zlikvidovat. A došlo také na Ležáky, odkud nějaký čas vysílala Libuše a kde obyvatelé ukrývali Potůčka. Celkem bylo na popravišti v Pardubičkách popraveno od června do začátku července 194 občanů protektorátu, obviněných z účasti na odboji, včetně ležáckých, starších patnácti let.
Rada seniorů Pardubického kraje se proto podílí na zajištění akce Čs. obce legionářské spolu se sokolskou župou a představiteli města nazvanou Oheň (bez)naděje. Jde o připomínku fašistické zvůle, na které dostávají příležitost vystoupit příbuzní obětí, jejich spolužáci ze školy ve Včelákově, besedujeme v evangelickém kostele, v lesoparku, kde byl zavražděn Potůček i na Zámečku, kam byli před popravou a deportací dětí všichni ležáčtí převezeni. Na počest každého z popravených účastníci v místě, kam gestapo vysypávalo jejich popel hodili do Labe bílou růži. V kostele připomněla evangelická farářka význam hrdinských činů lidí padlých v odboji a emotivní atmosféru podtrhlo vystoupení chlapeckého pěveckého sboru Bonifantes. Vzpomínkové akce se konaly v průběhu jediného dne na několika různých místech. Proto je důležité, že ve spolupráci s ředitelem Dopravního podniku Ing. Pelikánem máme pro zúčastněné seniory k dispozici pro přesun historický autobus s vlekem. Jedná se o mimořádnou událost, na kterou se účastníci z celého kraje velice těší.
Vladimír Berounský
