Senioři ze všech koutů Pardubického kraje se dne 20. června sjeli do krajské metropole, aby se aktivně podíleli na vzpomínkových akcích, jejichž hlavním organizátorem byla Čsl. obec legionářská, a které byly věnovány vzpomínce na hrdiny protifašistického odboje, na oběti národního vzdoru a na připomínku 80. výročí vypálení osady Ležáky na Chrudimsku, jejíž obyvatelé starší patnácti let byli popraveni na Zámečku v Pardubicích. Velmi krutý osud připravilo gestapo dětem této nešťastné obce. Jedenáct z nich ukončilo svůj život v polském Chelmnu poblíž Lodže, když byly udušeny výfukovými plyny v nákladním automobilu. Dvě dívky, sestry Ščulíkovy, byly uznány způsobilými pro převýchovu v německých rodinách a po skončení války se je podařilo najít a vrátit do Československa. Dnes žijící starší ze sester paní Marie Doležalová, roz. Ščulíková se spolu s námi osobně zúčastnila závěru celé akce v prostoru popraviště, kde spolu s jednatřiceti spoluobčany zemřeli i její rodiče.
Na tento den jsme spolu s dětmi základní školy z Včelákova, do které ležácké děti docházely a ze které byly v osudný den odvezeny do Pardubic, dále se studenty a pedagogy pardubické SPŠCh a opět s ČSL. obcí legionářskou uspořádali celodenní akci nazvanou OHEŇ (bez)NADĚJE, v jejím rámci jsme navštívili a připomněli si nejvýznamnější místa protifašistického odboje v různých částech Pardubic. Hlavním organizátorem byl Ing. František Bobek.
Jednotlivá místa jsou od sebe vzdálená několik kilometrů. Tento problém jsme vyřešili díky spolupráci s DPP. Jeho ředitel Ing. Pelikán nám poskytl historický autobus s vlekem, což byla ovšem sama o sobě zajímavá atrakce. Od pardubického vlakového nádraží jsme přejeli k mostu přes Labe v Rosicích. Z něho gestapo vysypávalo popel všech 194 obětí, zavražděných na pardubickém popravišti od počátku června do 9. července roku 1942 v období druhého stanného práva neboli druhé heidrichiády. Nejednalo se pouze o občany Pardubicka. Zastřelení pocházely také z Kolínska a Hradecka. Na mostě každý účastník od pořadatele dostal vizitku se jménem konkrétní oběti a na její památku vhodil do řeky bílou růži. Plánovaný sborový zpěv státní hymny nám sice překazila silná průtrž mračen, ale důstojnost akce tím nijak neutrpěla.
Následoval přejezd do lesoparku Jiřího Potůčka, který se nachází v místní části Trnová. Zde skončil rukou českého četníka život posledního člena výsadku Silver A. Jeho velitel kpt. Alfréd Bartoš spáchal v tísni sebevraždu, když byl pronásledován gestapem a četníky v centru Pardubic. Rtm. Valčík, který v lomu u Ležáků obsluhoval vysílačku Libuše, padl hrdinskou smrtí s dalšími šesti výsadkáři, včetně Kubiše a Gabčíka v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Pietní akce se zúčastnila senátorka M. Horská, delegace Čs. obce Sokolské, starosta MO, zástupci armády a další hosté.
Na závěr jsme se, opět historickým autobusem, přesunuli do prostoru Zámečku (známého jako Larischova vila podle původního majitele) a popraviště. Sem byli v podvečer 24.6. 1942 zavlečeni obyvatelé Ležáků spolu s dětmi a následně zastřeleni. K jejich poctě ve sklepeních budovy, odkud byli postupně odváděni na popraviště, každý senior zapálil svíčku a podle vlastní volby ji umístil pod fotografii některého z umučených občanů nešťastné osady Ležáky.
V rámci vzpomínkové akce jsme si popovídali s přítomnými historiky a představitelem Spolku Zámeček Pardubice Ing. Bobkem. Přítomna zde byla paní Marie Doležalová, poslední žijící obyvatel osady. Na závěr jsme byli součástí piety přímo v místě poprav, kterou organizovali představitelé města.
Jsme hrdí na to, že jsme si mohli spolu s občany Pardubického kraje, velmi důstojně připomenout hrdinství našich předků v době, kdy byla ohrožena naše národní existence. Několik seniorů bylo v této době dětmi a mají i osobní vzpomínky, o které se mohli podělit s přítomným dětmi několika pardubických škol.
Vladimír Berounský
