Řidič autobusové linky č.103 byl asi překvapený, když nedělní spoj 23.srpna před šestou hodinou ranní zaplnily dvě desítky ďáblických seniorů. Cílem cesty bylo Rašínovo nábřeží, přesněji historický kolesový parník Vltava, který v letošním roce oslaví 80 let od uvedení do provozu. Je jedním ze dvou posledních kolesových parníků ( druhý je parník Vyšehrad ) a v roce 2013 byl zapsán mezi kulturní památky České republiky. Další zajímavostí je poměr délky a šířky 1 : 10, který odpovídá konstrukčně tělu bitevní lodi. Díky tomu má velkou manévrovací schopnost a proti klasickým výletním lodím poloviční ponor ( při plné obsazenosti 200 osob ) pouhých76 cm. To mu umožňuje plout i při nízké hladině vody.
Před sedmou hodinou jsme všichni naloděni a přesně v 7.00 hod vyplouváme. Začala naše šestihodinová jízda po Vltavě z Prahy na Mělník.
Během plavby jsme upluli vzdálenost 1000 x větší, než je délka lodi. Parník je dlouhý53,46 m, délka tohoto úseku řeky54 km. Propluli jsme 7 plavebními komorami, přičemž u té poslední, těsně před Mělníkem, jsme poklesli z komory k hladině řeky o více než8 m. To už byl pořádný sešup. Už od prvních minut od vyplutí nás doprovázel poutavý a velice podrobný několikahodinový výklad úžasného průvodce, občanským povoláním profesora katedry historie. I díky němu se stal z této plavby nezapomenutelný zážitek a pan profesor byl na konci cesty odměněn dlouhým potleskem od všech cestujících. Pracovitá byla i celá posádka parníku, několikrát jsme mohli vidět při projíždění lodi pod některými nízkými mosty zasunutí kapitánského můstku do nitra lodi i sklopení komínu. I v plavebních komorách bylo zapotřebí pořádných mužských svalů a dobře se o nás starala i obsluha lodní restaurace. Těm všem patří velký dík za příjemně strávenou plavbu. V posledním úseku před Mělníkem jsme proplouvali Hořínským kanálem, technickou památkou z roku 1905. Zatímco během cesty jsme pluli rychlostí cca16 km/hod. v tomto úseku musel parník výrazně zpomalit. Během plavby jsme viděli mnoho pražských památek, podpluli bezpočet mostů, minuli horu Řím, zámek Nelahozeves a na závěr se před námi objevilo úchvatné panorama mělnického zámku. Po vylodění nás čekal pořádný sportovní výkon, překonání strmého kopce k zámku. Tuto výzvu jsme všichni s více či méně přestávkami zvládli a za to na nás čekala sladká či slaná odměna na nedalekém náměstí, obklopeném letními zahrádkami restaurací, kaváren a cukráren. Ti, kteří se odměnili ve stylové cukrárně ART, rozhodně neprohloupili. Zdejší kopečková zmrzlina mnoha příchutí i nadýchané dorty byly vynikající a stojí za samostatný soukromý výlet do tohoto malebného městečka. Celý den nám přálo počasí, jen naši skupinku překvapil při cestě na autobusovou zastávku parádní letní déšť. Půlhodinová cesta do Ďáblic utekla jako voda a tak sláva, nazdar výletu, zmokli jsme a už jsme tu!
Jana Ouředníčková
