Tři velké zářijové akce
Začali jsme ve čtvrtek 21.9. v Brně. Mgr. Petr Czajkowski nás provedl pro nás nenápadnou brněnskou ulicí, kde domy překvapivým způsobem dokumentují vývoj stavebních slohů 20.století. Na místě chudinské kolonie kolem cihelny vyrostly postupně budovy ve stylu historismu přes secesi, geometrickou modernu, různé směry funkcionalismu, stalinskou a domácí SORELU, brutalismus, panelovou zástavbu až po neopurismus. To vše postupně od středu města až do Králova Pole. Co dům, to jiný architekt. Jmenujme z té plejády alespoň Bohuslava Fuchse a Ottu Eislera.
Po cca 1,5 km procházce nás vymrzlé zavedl náš citlivý průvodce ohřát se a občerstvit do Literární kavárny. Odtud jsme se již sami vraceli do botanické zahrady, jejíž skleníky poskytly teplo tělu a estetické zážitky duši.
V sobotu 23.9. jsme jeli opět do Brna na netradiční představení Splašené nůžky v Městském divadle. Již název hry dával tušit, že nepůjde o klasické drama. Ale skutečnost předstihla tušení. Vstupem do hlediště jsme se ocitli ve skutečném kadeřnictví, kde se holí, stříhá, umývají a natáčejí vlasy ( to vše v podání herců), kde dojde k vyšetřování smrti majitelky domu „ opravdovými“detektivy a přes interakce s publikem k rozuzlení podle přání diváků. To vše za třeskuté legrace. No a příště si můžeme zase dát Shakespeara nebo operu.
V úterý 26.9. jsme si užili krásný zájezd do Burgenlandu. Shodou okolností opět něco méně známého, překvapivého i poučného. Naše průvodkyně Dr. Schlemmerová, Češka žijící v Rakousku, měla vše perfektně připraveno s důkladností bývalé vysokoškolské pedagožky.
Burgenland byl připojen k Rakousku po 1.světové válce a dodnes si zachovává maďarský ráz. A tak jsme nemuseli jet stovky kilometrů do puszty, ale brázdili jsme na drkotavém voze taženém koňmi pustou stepní krajinu, abychom občas zahlédli pasoucí se stáda, z nichž úplnou raritou byli bílí osli. Romantiky potěšila plavba lodí po Neziderském jezeře, které stejně jako Balaton je pozůstatkem moře a proto je mírně slané a v jeho okolí jsou rovněž minerální prameny. Milovníci historie shlédli poutní místo Frauenkirchen ( kde musel být zbudován spirálovitý kopeček, aby mohli mít křížovou cestu), rodný dům Josepha Haydna v Rohrau a památník bitvy na Moravském Poli u Dürnkrutu. Zaujaly nás rekreační domečky v jezeře u Mörbisch a operetní scéna rovněž přímo v jezeře. A to nehovoříme o vinohradech v podzimním slunci.Každý si přišel na své a plni dojmů jsme se večer vrátili domů.
Ještě nás čekají letos tři zájezdy, ale hlavně besedy a prezentace „ Naší univerzity třetího věku“.
