Je vtipný, zábavný, galantní společník, báječný vypravěč. Dodnes ho lidé poznávají a dávají mu najevo své sympatie – a to i u stolku, k němuž jsme se spolu posadili. Je rovněž skvělým imitátorem, a tak jsem vyslechla během několika minut Karla Gotta, Felixe Holzmanna nebo třeba Jaroslava Vojtu… Podařilo se Vám zvítězit nad velmi závažným onemocněním, co byste poradil seniorům, kteří se dostanou do podobné situace? Člověk musí bojovat a důvěřovat doktorům, nikoliv šarlatánům. Povím vám nádhernou příhodu. Na své 75. narozeniny jsem pozval pana profesora Pirka, kterého si velmi vážím. On poté v novinách napsal, že držel při operaci mé srdce ve svých dlaních a naopak já že jsem držel jeho srdce ve svých dlaních, když jsem mu zazpíval. Byla to pro mne velká pocta. Co Vám dělá největší radost? Určitě mé děti, vnoučata, pravnoučata. Vnoučat už mám šest, pravnoučata dvě. A představte si to dojetí, když na vystoupení v mateřské škole můj čtyřletý vnouček zazpíval Mám malý stan a nebo když pravnouček na jednom koncertě seděl na klíně své babičky, mé dcery, a vyzpěvoval na celý sál Babeta šla do světa… Celý rozhovor Evy Procházkové s Karlem Štědrým najdete v srpnovém vydání Doby seniorů, která vychází již 31.7.
