Proti diskriminaci seniorů v České republice
Otištěno v Doba seniorů 6/2015:
Rozkaz zní jasně: Stréček Křópal v klobóku nesmí projet!
Tato parafráze na známou epizodu z Pelíšků by byla hodně k smíchu, kdyby nebyla ještě víc k pláči a nedokumentovala v praxi špatné diskriminační zákony, nekompetentnost odpovědných a věkovou diskriminaci česko-moravsko-slezských seniorů. A ještě horší je, že tento stav i přes naše upozorňování stále trvá a ti, kteří ho způsobili, stále nevyvíjejí dostatečnou snahu svoji chybu napravit.
O co jde? Jde o věkově diskriminační ustanovení §87 odst. 3 a násl. zákona 361/2000 Sb. „O bezpečnosti silničního provozu“, který ukládá řidičům, že v souvislosti s dosažením věku 65 a 68 let a pak každé další dva roky musejí absolvovat lékařské prohlídky. Tato povinnost je uložena občanům bez jakéhokoliv objektivního podkladu výhradně na základě dosaženého věku, přestože úřad Veřejného ochránce práv potvrdil již v roce 2012, že žádná objektivní studie dokládající, že řidiči-senioři jsou rizikem pro bezpečnost silničního provozu, neexistuje.
Ve 21. století je přece naprosto nepřípustné, nezdůvodnitelné a věkově diskriminační, komukoliv ukládat jakékoliv povinnosti jen a jen proto, že se dožil určitého věku!
A tak zatímco v civilizovaných a demokratických zemích dávají seniorům k narozeninám kytice, děti deklamují a zpívají a všichni upřímně přejí spousty dalších let v pohodě a zdraví, Česká republika daruje seniorovi k narozeninám povinnost dojít k lékaři a nechat si na vlastní náklady(!) potvrdit, že není rizikovým elementem ohrožujícím okolí. Pro takové hulvátství nejsou slušná slova. Ti, kteří toto schválili i ti, kteří k tomu stále mlčí, de facto posílají seniorům vzkaz: jste staří, podezřelí, neschopní, buďte rádi, že vám vůbec dovolíme vyjet na vozovku! Neotravujte, nepřekážejte, táhněte!
Přitom – jak je zřejmé z tabulky „Vyhodnocení četnosti dopravních nehod podle věku řidičů“ – řidiči-senioři naprosto žádnou dopravně-rizikovou skupinou nebyli a nejsou. Stréček Křópal v klobóku, který se potáhne čtyřicítkou na devadesátce sice může ostatní řidiče hodně naštvat, může jim snad i pomačkat blatník, ale nikoho nezabije!
V sousedních zemích Německu i Rakousku taková věková diskriminace neexistuje a ani se ji nikdo neopováží připravovat. Nehodovost německých i rakouských řidičů-seniorů je na naprosto zanedbatelné úrovni a němečtí i rakouští řidiči-senioři ve své vlasti určitě netvoří žádnou rizikovou skupinu, stejně tak jako ji ani čeští řidiči-senioři netvoří v Česku. Není znám jediný případ, kdy by opilí nebo zdrogovaní penzisti v sobotu ráno po návratu z diskotéky rozmlátili auto o strom a zabili všechny, kdo s nimi do toho auta sedli.
Zaměřovat se na řidiče-seniory v době, kdy explozivně narůstají případy agresivních, opilých i zdrogovaných řidičů, kteří ujíždějí Policii bez ohledu na kohokoliv a cokoliv, znamená buď naprostou nekompetenci odpovědných nebo úmyslné odvádění pozornosti od příčin skutečně nebezpečných a stále nebezpečnějších situací. Zbytečně mrtví z takových eventů jsou obžalobou neschopnosti a špatným svědomím těch, kteří mají v popisu práce a jsou placeni za (ne)zajištění elementární bezpečnosti na českých silnicích.
Celá záležitost má ovšem ještě daleko hlubší rozměr než jen jakousi vnucenou nutnost dojít k lékaři a nechat si za bratru pár stovek napsat potvrzení. Ten hlubší rozměr je v tom, že ve společnosti, která si chce říkat demokratická, nesmí existovat beztrestný mechanismus umožňující vládnoucí vrstvě bez jakéhokoliv objektivního podkladu šikanovat jiné skupiny občanů – poddané – ukládáním nesmyslných a neodůvodnitelných povinnosti. Toto je alarmující ohrožení demokracie a lidských práv a MUSÍ zajímat všechny slušné lidi! Protože: když dnes senioři, tak kdo zítra?
Proto taky vznikla seniorská iniciativa za odstranění výše uvedeného ostudného věkově diskriminačního ustanovení zákona 361/2000 Sb. S tímto požadavkem jsme se už v roce 2012 obrátili na úřad Veřejného ochránce práv a teď i na ministra pro lidská práva.
Očekávali jsme – asi naivně – rychlou nápravu věkově diskriminačního ustanovení a zatím se stále setkáváme s výmluvami, zdůvodňováním, přehazováním odpovědnosti a nebo „jen“ nečinností. Vidíme v praxi, že v Česku se stále přiznání chyby ani omluva nenosí, v Česku se stále dává přednost hrubé síle a vrchnostenskému přístupu.
Ale všeho do času! My budeme seniorskou veřejnost průběžně informovat, kdo s námi mluví a aktivně spolupracuje i kdo nás sabotuje a nebo dokonce i háže klacky pod nohy. Pro další volby to bude veledůležitá informace i pro to, aby milionová armáda seniorů věděla kdo je kdo a komu bude nejlépe slušet jejich volební hlas!
Zdraví Milan Hemzal, Brno 150212
